smetne2
19. 5. 2008
Padají studené slzy z nebe...
(--Blondýnečka--, 28. 10. 2007 19:41)
Padají studené slzy z nebe,
ach, čí srdce tak zebe?
Padá pláč, mokrý, studený,
má někdo obličej zjizvený.
Žalem, smutkem a bolestí,
až někdo rolničkama zachrastí,
sníh, ty zmrzlé slzy,
ach ano, spadnou brzy.
Jedna vrstva, druhá, třetí,
kam všechny ty vločky letí?
Padají k zemi, padají,
kde v míru a s láskou skonají.
Cesta nebem k zemi dlouhá,
špatně skončí, co se toulá.
V temné noci půlnoční píši tyto řádky...
(Terezka, 28. 10. 2007 19:39)
V temné noci půlnoční píši tyto řádky.
komu? přece tobě do tvých křehkých snů.
přemýšlím, proč už nevěřím na pohádky.
na šťastné úsměvy, lásku, plno krásných dnů.
Život, už dávno strhnul mi z očí brýle mámení.
jak viděla jsem růžově svět a věřila v dobré konce.
však přesto city patřící jen tobě se nikdy nezmění.
i když budu v temnotě tápat a piáno v tichu rozezvučí tón Cé.
Co honí se v tvých myšlenkách, v snových sítích pavučin?
kampak pluješ, směřuješ a kde si přeješ být?
ať budeš kdekoliv, nezapomenu, za to ti svým životem ručím.
a jedinou šťastnou myšlenku na tebe si nenechám vzít.
Žít, co to slovo vlastně znamená, ne jen přežívat.
prožívat každičký okamžik jako by už byl tím posledním.
žít, nejde přece jen o to se bavit a stále si užívat.
snít a zahřát své srdce sluncem v tom čase poledním.
Však dopadá na mě tíseň a víra v srdci mi skomírá.
že třeba jednou se naše těla i duše v jedno spojí.
naděje v lepší zítřky a naplnění života pomalu umírá.
přesto neuhasla a plamínek síly je připraven k boji.
Nevzdávám se.
smysl života nezahodím jako list popsaného papíru.
Nepoddám se.
budu v sobě pěstovat jak rostlinku svou víru.
Jednoho dne budeme tváří v tvář spolu.
beze slov cítit bezednou něhu.
jak dva lístky držet se na jednom pevném stvolu.
starosti roztají jak zbytek sněhu.
Prosím jen neutíkej a bojuj do posledního okamžiku.
opatruj v sobě klíč k našemu štěstí.
své trápení nevnímej a věř že vše se změní v mžiku.
navždy budu tvá bez přetvářek či lstí.
Jsi...
(Neluška, 28. 10. 2007 19:36)
Jsi moje láska veliká, jsi život co mi utíká,
jsi studánka ze které vodu piji, jsi světadíl který obdivuji
jsi slunce které mě budí ráno, jsi štěstí které mi bylo dáno
jsi má desátá planeta, jsi barev duhy paleta.
jsi kniha ve které čtu, jsi víra kterou mám
jsi mé moře i má pevnina
jsi touha která umírá.
jsi mé plyšové zvířátko, co ztratilo se nakrátko
a já ho nemohu najít
tak se ptám: Kam ses mohl ztratit?
Jsi můj záchranný člun uprostřed oceánu
Jsi horský štít, přes který se probírám,
abych Tě spatřila.
Jsi překážka, kterou denně překonávám,
abych Tě slyšela.
Jsi džungle, kterou se prodírám,
abych ucítila tep Tvého těla.
Jsi skála, kterou rozbíjím holýma rukama,
abych se Tě dotkla.
Zatím jsi však jen silná kniha,
kterou rychle pročítám.
a doufám, že Tě na konci najdu.
Jsi?
Stojím sama uprostřed ulice...
(Monička D., 28. 10. 2007 16:04)
Stojím sama uprostřed ulice,
nikdo se z okna nedívá,
slyším tu dýchat své vlastní plíce,
už se stmívá.
Začíná pršet
a já tu pořád stojím,
přestávám přemýšlet,
snad něčeho se bojím.
Uklidňují mě děšťové kapky,
které mi po tváří stékají,
s nimi se slané kapky míchají,
obzor se mi mlží...
Myslím jen na slané kapky
a polibek děště...
Mé oči jsou upřímné...
(Míša, 28. 10. 2007 16:00)
Mé oči jsou upřímné,
ale ty se do nich nedíváš.
Mé rty jsou rudé,
ale ty je nelíbáš.
Mé šaty jsou svůdné,
ale ty je nesvlékáš.
Jejich barvy jsou různé,
ale ty si jich nevšímáš.
Má tvář je hladká,
ale ty ji nehladíš.
Má slova jsou sladká,
ale ty je neslyšíš.
V mém srdci je žár,
ale ty ho nehasíš.
Má láska je dar,
ale ty mě nepatříš...
Tak strašně smutno mi je
(Blanička, 27. 10. 2007 16:16)
Tak strašně smutno mi je, když nejsem s Tebou!!! Tak strašně moc mi scházíš, když mě nehladíš ve vlasech, když se ke mně netulíš, když mě nehladíš, nepusinkuješ a nešeptáš mi, jak mě miluješ! Lásko chci být pořád s tebou!
Nikdo není dokonalý
(Maťalka, 26. 10. 2007 20:49)
Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zas odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích...My už pak nikdy nebudeme stejní jako dřív! ptž. si až po ztrátě všeho krásnýho čeho na světě máme si uvědomíme tso čechno sme ztratili..uvědomíme si i zásadní chyby které jsme udělali a budem se jich v budoucnu chtít zbavit! Každý občas chybuje a NIKDO z nás není dokonalý :-(
Proč?
(Maťalka, 26. 10. 2007 20:44)
Proč jen láska tolik bolí?proč když člověk miluje a myslí si,že nejšťastnější už nemůže být přijde kdosi a přetáhne ho holí,bouchne a chce všechno pokazit.Proč, když někdo říká"miluji tě a mám tě rád"Mám pocit že nemyslí to vážně...že je to ten kdosi a chce si jenom hrát?proč ten cit,co po staletí nazývá se láska...Blbne lidem hlavu,u srdíčka bolí a taky hodně hřeje..,že myslíme si,že život je jen sázka?Proč milující člověk,stále usmívá se myslí stále ve snách je a jistě musí šťasten být.Pak úsměv ztrácí se během chvilky z lásky... nenávist... jen mimochodem(taky zajimavy cit.)Proč je třeba v lásku věřit, hýčkat ji a starat se o ní s láskou?Nesmíme ty city mezi sebou měřit je každý jiný...a láska?...stala by se pak jen sázkov!proč proč proč proč to tak,ale musí být ptz.láska je moc vzácná a je to ten....nejkrásnější cit!!!to by sme si měli uvědomit!
Láska je Slunce, co pálí i bolí...
(Katka, 26. 10. 2007 06:50)
Láska je Slunce, co pálí i bolí.
Láska je květina, co krásně voní.
Láska je pohoda, láska je smutek.
Láska je motýl i dobrý skutek.
Bez lásky žít se nedá.
Bez lásky i modř nebe je bledá.
Bez lásky žít už nikdy nebudu.
Bez lásky nemůžeš říci osudu.
Lásce se brání, kdo nepoznal ji.
V lásce je krásné, co uchová ji.
V lásce buď upřímný, říkej co chceš.
V lásce smíš říct i to, že miluje?.
Lásku si hýčkej a nenech ji odejít.
Lásku vždy dávej, ta musí nám přežít.
Lásku nech vzplanout a nechej ji hřát.
Lásku vždy potkáš, když budeš si přát.
Lásko, Ty jediná budeš mou touhou.
Lásko, Ty staneš se chvílí dlouhou.
Lásko, tak říkat bych chtěla jen Tobě.
Lásko, k Tobě se obracím v každé době.
O lásce mluví, ten, kdo ji cítí.
O lásce říká se, že je jak kvítí.
Na lásce nejkrásnější je, když jsou dva.
Na lásce miluji slova Tvá.
S láskou odhalíš ztracený svět.
Láskou je provoněn nevinný květ.
Láskou mou buď, prosím, navždy.
Láskou se pro Tebe trápím den každý...
Jdu po louce a dívám se na nebe...
(Terezka, 26. 10. 2007 06:21)
Jdu po louce a dívám se na nebe.
Zakloním hlavu a myslím na Tebe.
Zahlédla jsem kopretinu
a vzpomněla si...
Vzpomněla jsem si na sen, byl krásný.
Pršelo, chvěli jsem se zimou,
políbili jsme se...
Zapomněl jsi, že máš jinou,
jen mě si chtěl mít.
Tvůj dech se chvěl touhou
a Tvé srdce slyšela jsem bít.
"Miluji Tě", řekl jsi
a utrhnul kopretinu.
Vetknul jsi mi ji do vlasů
a pohladil mě po tváři.
Přivřela jsem oči...
Najednou ležím na své posteli...
Sama! Sama zamilovaná a pláču.
Až jednou uvidíš smutné,
zelené oči v davu,
vzpomeň si na neštastnou holku,
která Te miluje a čeká...
Čeká na kopretinu...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář